Odlitek

Odlitek je strojní součást vyrobená litím: roztavený kov (nejčastěji litina, slitiny hliníku, ocel nebo mosaz) se nalije nebo vstříkne do formy, kde ztuhne do požadovaného tvaru. Odlévání je jednou z nejstarších výrobních metod a stále je ekonomicky výhodné pro tvarově složité díly nebo velké série.

Metody odlévání kovů zahrnují lití do pískových forem (velké díly, malé série, levné formy), tlakové lití (hliníkové a zinkové odlitky, například pro automobilový průmysl, velké série), přesné lití na vytavitelný model (investment casting, složité tvary s vysokou přesností) a gravitační lití do kovových (trvalých) forem. Volba metody závisí na velikosti série, přesnosti, materiálu a geometrii.

Odlitky mají specifické konstrukční požadavky: úkosy pro vyjmutí z formy, rovnoměrné tloušťky stěn pro rovnoměrné tuhnutí a vhodné umístění vtoků, nálitků a odvzdušnění. Nedodržení těchto pravidel vede k vadám (řediny, staženiny, pórovitost) nebo k odlitkům, které nelze vyrobit.

Oproti CNC obráběným dílům mají odlitky bez dalšího obrábění nižší rozměrovou přesnost, ale umožňují výrobu složitých vnitřních tvarů a jsou ekonomické v sérii. Běžnou praxí je kombinace odlitku a přesného obrobení funkčních ploch.

Odlitek zvažte u kovových dílů se složitým tvarem, vnitřními dutinami nebo žebrováním, které by se obráběly z plného materiálu s velkým odpadem: skříně převodovek a čerpadel, tělesa ventilů, příruby, konzoly, kryty a rámy. Tlakové lití se uplatní u hliníkových dílů v sériích tisíců kusů, lití do písku u větších dílů v malých sériích.

Pro ověření tvaru před výrobou formy se používají prototypy obrobené z plného materiálu nebo odlitky vyrobené pomocí 3D tištěných pískových forem či modelů.

Odlitek se obvykle neobejde bez obrábění funkčních ploch. Na výkrese proto rozlište plochy surové a obráběné, předepište přídavky na obrábění a zvolte základny pro první upnutí na surovém odlitku. Mechanické vlastnosti odlitku jsou nižší a méně rovnoměrné než u tvářeného materiálu. Pórovitost může způsobit netěsnost tlakových dílů nebo se odkrýt až po obrobení.

Ve slévárně se ptejte na dosažitelné tolerance a přídavky (ISO 8062), na cenu a vlastnictví modelového zařízení či formy, na minimální sérii a na způsob kontroly vnitřních vad (rentgen, tlaková zkouška). Konstrukci dílu je vhodné konzultovat se slévárnou ještě před jejím dokončením.